Rostoucí význam makroohybů u jednovidových optických vláken
Data dodania wpisu:
2024-04-15
Světelné vlákno je jedním z klíčových prvků moderních komunikačních sítí, zejména díky své schopnosti přenášet data s vysokou propustností na velké vzdálenosti. Jednou z nejdůležitějších vlastností je nízký útlum, a proto je při instalaci nezbytné dbát na minimalizaci faktorů, které útlum zvyšují. Jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících útlum je ohyb vlákna, který může způsobit ztráty, jež negativně ovlivňují výkon celé sítě. Poloměr ohybu a počet ohybů mají přímý dopad na efektivitu přenosu.
Během skladování, přepravy a instalace optických kabelů dochází často k ohýbání vláken, což může vést k nevyhnutelnému útlumu. Rozlišujeme dva typy ohybů: mikroohyby a makroohyby. Mikroohyby jsou často nepostřehnutelné pouhým okem a vznikají v důsledku tlaků uvnitř kabelu nebo drobných vad materiálu. Makroohyby naopak představují viditelné ohyby, ke kterým dochází při instalaci vlákna, například při jeho zapojování do konektorů nebo rozvaděčů
 
Zrozumienie specyfikacji i zastosowań makrozginania włókien dla każdego gatunku włókna

Rostoucí význam makroohybů u jednovidových optických vláken

Jednovidová optická vlákna jsou preferovanou volbou pro přenos dat na velké vzdálenosti díky svému nízkému útlumu. Mezinárodní telekomunikační unie (ITU-T) vyvinula specifikace, které stanovují limity pro počet ohybů, jejich poloměr a maximální ztráty v dB při daných vlnových délkách. Tyto normy zajišťují minimální útlum a optimální výkon.


Specifikace ITU-T pro makroohyby optických vláken

Aktuální standard ITU-T G.657 definuje jednovidová optická vlákna a dělí je na dvě hlavní kategorie: G.657.A a G.657.B. Vlákna G.657.A jsou kompatibilní s předchozím standardem G.652.D, zatímco G.657.B zahrnují vlákna odolná vůči ohybům. Tyto kategorie jsou dále rozděleny na podtypy G.657.A1, G.657.A2, G.657.B2 a G.657.B3, které se liší požadavky na makroohyby.

Například vlákno G.652.D, běžně používané v transportních sítích, má minimální poloměr ohybu 30 mm a může mít při vlnové délce 1625 nm maximální ztrátu 0,1 dB.

Vlákno G.657.A1 s deseti ohyby a poloměrem 15 mm může mít maximální ztrátu 0,25 dB při 1550 nm a 1,0 dB při 1625 nm. To z něj činí vhodnou volbu pro přístupové sítě. Pokud má stejné vlákno pouze jeden ohyb s poloměrem 10 mm, maximální ztráta činí 0,75 dB při 1550 nm a 1,5 dB při 1625 nm.

 

Další podrobnosti o vláknech G.657.A2 a G.657.B2

Vlákna těchto kategorií s jedním ohybem a poloměrem 7,5 mm mají maximální ztrátu 0,5 dB při 1550 nm a 1,0 dB při 1625 nm. S poloměrem 10 mm se ztráta snižuje na 0,1 dB při 1550 nm a 0,2 dB při 1625 nm. Při deseti ohybech s poloměrem 15 mm je maximální ztráta pouhých 0,03 dB při 1550 nm a 0,1 dB při 1625 nm.

Kategorie G.657.B3 se běžně využívá na krátké vzdálenosti v koncových částech přístupových sítí, kde je často přítomno větší množství ohybů. Vlákna této kategorie s jedním ohybem a poloměrem 5 mm mohou mít maximální ztrátu 0,15 dB při 1550 nm a 0,45 dB při 1625 nm. Při větším poloměru 10 mm je ztráta výrazně nižší – pouze 0,03 dB při 1550 nm a 0,1 dB při 1625 nm.

 


Závěr

Optická vlákna tvoří páteř globální ekonomiky a hrají klíčovou roli při zajišťování spolehlivých, rychlých a nízkolatenčních komunikačních sítí. S rostoucí poptávkou po datech musí poskytovatelé služeb striktně dodržovat průmyslové normy pro makroohyby, aby zajistili optimální výkon optických sítí. Správné zacházení s vlákny během instalace a minimalizace ohybů přispívají k dlouhodobé stabilitě a efektivitě komunikačních systémů.

Twoja infrastruktura, nasze innowacje – skontaktuj się i otrzymaj rozwiązania dostosowane do Twoich potrzeb.
;
© SolEx B2B